Výpověď je jeden ze způsobů skončení pracovního poměru, stejně jako ostatní je upraven zákonem č. 262/2006 Sb., zákoníkem práce.
Výpověď může podat jak zaměstnanec, tak zaměstnavatel. Pro zaměstnavatele však zákoník práce stanoví přísnější podmínky, aby byli zaměstnanci více chránění. Pojďme si definovat nejprve obecné podmínky.
Výpověď si nepleťte se skončením pracovního poměru dohodou. K ní musí být vůle obou stran a není na ní žádný právní nárok. Pokud se tedy zaměstnavatel nebude chtít dohodnout, podejte písemnou výpověď a počítejte s 2měsíční výpovědní dobou (počítanou od nového měsíce po doručení výpovědi zaměstnavateli). Vždy doporučuji nechat si doručení potvrdit (buď dodejkou nebo podpisem na vašem vyhotovení výpovědi), a to včetně data převzetí, abyste měli v ruce důkaz pro případ následného sporu.
Z jakých důvodů může dát výpověď zaměstnavatel? Jsou definovány v § 52 zákoníku práce a zaměstnavatel jej vždy musí vymezit ve výpovědi tak, aby nebyl zaměnitelný s jiným důvodem. Také jej nesmí dodatečně měnit. Jednotlivými důvody jsou:
Jedná se o taxativní výčet, což znamená, že jiný důvod výpovědi zaměstnavatel uvést nesmí. Pokud tedy dostanete výpověď, která neobsahuje žádný z výše uvedených důvodů, nejedná se o platnou výpověď. V klidu tedy choďte do práce, byť pravděpodobně zaměstnavatel bude protestovat a vy jej budete muset žalovat na neplatnost výpovědi. Pokud si nejste jistí, zda je výpověď platná, vždy okamžitě sdělte zaměstnavateli (písemně), že trváte na dalším zaměstnávání. Tím budete mít v ruce důkaz pro případný spor.
Pojďme se ještě krátce vrátit k porušování povinností. V praxi se jedná nejčastěji o pozdní příchody, kouření na pracovišti apod. U těchto méně závažných porušení platí pravidlo „třikrát a dost“. Pokud zaměstnavatel určité porušení zaměstnanci vytýká, musí jej přesně popsat (např. v které dny přišel pozdě). Na vypovězení má zaměstnavatel jen 2 měsíce od doby, co dané porušení zjistí, nejdéle však 1 rok ode dne, kdy tento důvod vznikl. Pokud tedy zaměstnanec před několika lety přišel párkrát pozdě nebo hrál hry v pracovní době, nelze to nyní použít jako výpovědní důvod.
Pro podání celistvého souhrnu informací je však nutné uvést, že existuje tzv. ochranná doba, kdy zaměstnavatel výpověď zaměstnanci dát nesmí. Jedná se o situace, kdy zaměstnanec je dočasně práce neschopný (tuto neschopnost si nepřivodil úmyslně ani nevznikla jako důsledek opilosti), vykonává vojenské cvičení, je uvolněn pro výkon veřejné funkce, když je zaměstnankyně těhotná, na mateřské nebo na rodičovské dovolené. V této době výpověď dát nelze a pokud byla dána před započetím ochranné doby, výpovědní doba neběží. Ovšem i z této ochranné doby jsou výjimky, a to zejména pro těhotné a zaměstnanci na mateřské či rodičovské dovolené. Těm je možné dát výpověď pouze z organizačních důvodů, jsou chráněny i v případě porušení povinností.
Ochranná doba může být zrádná zejména u těhotných, když ty nemají povinnost své těhotenství zaměstnavateli hlásit, když je ve výkonu práce nijak neomezuje. Zaměstnavatel tedy může těhotné zaměstnankyni dát výpověď (v nevědomosti), ale pokud se takto stane, okamžitě písemně sdělte zaměstnavateli, že trváte na dalším zaměstnávání. Jako ve všech sporných případech budete případně muset svůj nárok uplatnit u soudu.
Pokud si nejste jistí, zda vám dal zaměstnavatel výpověď po právu a je platná, obraťte se na nás a my vám pomůžeme s řešením.